Jak najít přítomný oka-mžik

Seš to ty, kdo myslí, nebo tvá mysl myslí za tebe?

Co když ti řeknu, že většinu času tě tvá mysl jen tak vláčí sem a tam, aniž bys to vůbec postřehl?

Lidská mysl je bezesporu fascinující.

Dokáže vymyslet neuvěřitelné věci. Celá evoluce stojí na její schopnosti analyzovat, kombinovat a tvořit.

Je to dokonalý nástroj.

Ale komu vlastně slouží?

Říká se, že mozek nevyužíváme naplno, cca na 17-20 %.

Ve skutečnosti mozek jede pořád. Různé části se aktivují podle toho, co zrovna děláme. 

Jenže většinu času běží na autopilota.

Parádní paradox

Snažíme se přítomný okamžik pochopit. Pochopit pomocí mysli.

A právě v tom je problém.

Mysl nikdy nepochopí přítomný okamžik.

Protože mysl sama je to, co nám v tom brání.

Já jsem dlouho měla pocit, že chápu, co znamená být v přítomnosti. 

Znala jsem teorii, věděla jsem, že mám být tady a teď, že nemám utíkat do minulosti nebo přemýšlet nad budoucností. Snažila jsem se, ale pořád to nebylo ono.

Až když jsem narazila na knihu Eckharta Tolleho – Nová Země, začala jsem to chápat jinak.

Tím, že se snažíme přijít na to, jak se dostat do přítomnosti a přemýšlíme nad tím, znamená to, že myslíme – tudíž stále používáme naši mysl.

Přítomný okamžik není něco, co lze vymyslet.

Je to něco, co se objeví samo, když na chvíli myslet přestaneš.

A víš ty co? Ty dávno víš, kde takový OKA-MŽIK najít. ☺️

Najdeš ho třeba tady:

✨Když tě něco tak pohltí, že zapomeneš na čas.

✨Když se díváš na západ slunce a na vteřinu přestaneš myslet a jen jsi.

✨Když posloucháš hudbu a necháš se jí úplně pohltit.

✨Když se směješ tak moc, že na chvíli neexistuje nic jiného než smích.

Tohle je přítomný okamžik. Už ho znáš. Jen sis ho možná dlouho nevšiml…

Přítomnost je tu pořád

Často si přítomný okamžik spojujeme jen s hezkými momenty. S pohledem na něco krásného, s poslechem hudby, s přírodou… A ano, tam ho cítíme nejsnadněji.

Ale co když ti řeknu, že ho můžeš najít i ve chvílích, kdy je ti těžko?

Přítomný okamžik není jen o tom, užít si ho v hezké chvíli.

Je tu pořád.

Je to odstup. Od myšlenek. Od emocí. Od příběhu, který si o situaci vytváříš.

Když se stane něco, co tě zasáhne – hádka, problém, špatná zpráva – můžeš se tím nechat strhnout, nebo můžeš vstoupit do přítomnosti.

A najednou se na situaci díváš jinak. S nadhledem.

A to mění úplně všechno.

✨Už nereaguješ v afektu. Nemusíš říkat věci, kterých budeš později litovat.

✨Nenecháš se ovládnout emocemi. Ony tu jsou, ale nejsou to ony, kdo rozhoduje.

✨Dostaví se klid. Přítomnost ti dá prostor vidět věci jasněji.

Občas si kladu otázku, kolika smutným situacím by se tak na světě dalo předejít…

A rekapituluji, kolika složitým situacím už jsem díky přítomnosti předešla já sama. 💛

Proto je tak důležité, abychom věděli, jak přítomnost najít.

Protože čím víc v ní budeme žít, tím vědomější bude naše chování.

✨A proto tvořím projekt Medituju, nespim.

Za mě je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě.

Protože když najdeme přítomný okamžik, ovládneme svou mysl.

Když ovládneme svou mysl, ovládneme své emoce.

A když ovládneme své emoce, ovládneme i své chování.

A když ovládneme své chování, nebudeme už nevědomky ubližovat sobě ani ostatním.

Jak vypadá přítomnost bez mysli?

Mrkni se kolem sebe. Opravdu se podívej.

Jsi venku? Jestli ne, podívej se z okna. 

Vidíš stromy? 

Dobře. 

A co kdybys na chvíli zapomněl, že se jim říká stromy?

Co kdybys je prostě jen viděl? 

Bez názvu. Bez myšlenek. Bez nálepek. Beze slov.

Co vidíš teď?

Jako děti jsme vnímali svět bez pojmenování.

Všechno byl jeden velký zázrak.

Pak nám ale někdo řekl: „To je strom”.

Bum. Kouzlo zmizelo.

Když už víme, co to je, a přestane to být zajímavé.

A přesně tohle dělá mysl – pojmenovává.

Místo abychom něco skutečně viděli, myslíme si, že už to známe a zevšední nám to.

Ale skutečný zázrak, skutečná přítomnost, začíná až ve chvíli, kdy slova odejdou.

Přílišné myšlení je návyk

Možná ti tohle celé přijde složité. A víš co? Máš pravdu. Nejde to hned.

Mně to taky trvalo. A pořád se to učím.

Ale je to JEN návyk.

A návyky se dají změnit. 🙃

Spiritualita není složitá.

Je to soubor návyků.

Stejně jako si vytvoříš návyk cvičit, zdravě jíst nebo se učit nový jazyk, naučíš se i žít v přítomnosti.

Je to proces. Je to učení.

A jak začít? Tady je jeden jednoduchý trik.

Mini cvičení na každý den

1. Nastav si budík každou hodinu/dvě.

2. Až zazvoní, zastav se. Je jedno co děláš, prostě se zastav.

3. Polož si otázku: „Na co teď myslím?“

4. Všimni si té vteřiny ticha, než se mysl znovu rozběhne.

To je ono. To je přítomnost.

A teď si to zopakuj několikrát denně.

Až jednou zjistíš, že už to jde mnohem lépe. I bez té otázky.

Najednou seš v přítomnosti. Seš vědomý.

A to je ten zlom, kde se začínají dít zázraky.

Co myslíš, jdeš do toho? 💛