Začalo to smrtí mého táty – mého nejoblíbenějšího člověka na zemi.

Pak přišlo období, kdy jsem žila jako v mlze.

Dny mi protékaly mezi prsty a já ani nevěděla, co se děje. Co jsem vlastně celé ty dny dělala?

V hlavě mi neustále běžel hlas, který nešel utišit. Někdy mi nadával, jindy se mi vysmíval. Kritizoval, srovnával, záviděl, přehrával scénáře. A když už neměl co řešit, pořád dokola mi hrál nějakou otravnou písničku.

Domů jsem přicházela vyčerpaná. Chtěla jsem na chvíli vypnout. Ale místo klidu jsem jen projížděla telefon u toho koukala na telku a jedla brambůrky.

Necítila jsem se dobře ve svém těle. Neměla jsem energii na nic, natož se zvednout a jít cvičit. Připadala jsem si líná. A tak jsem to zajídala. Nebo zapíjela s „přáteli“ v hospodě, kde jsem měla aspoň pocit, že mi někdo rozumí.

Dělala jsem práci, kterou jsem vlastně vůbec dělat nechtěla. Jenže jsem nevěděla, co jiného bych mohla dělat.

S mamkou jsem měla šílený vztah.

Partnera žádného.

Můj život byl totální chaos.

Uprostřed dne v práci jsem utekla na záchod.

Sedla jsem si v kabince na zem a začala brečet.

Nebyla to první slza, ale tentokrát se ve mně něco zlomilo...

Už jsem nechtěla.

Už jsem nemohla.

A právě v tu chvíli mi došlo, že takhle už to dál nejde.

Potřebovala jsem nějak utišit ten hlas v mé hlavě.

Pod tou hromadou bahna, které jsem si na sebe nevědomky naházela, jsem věděla, že musí existovat něco víc. Nejen makat od rána do večera, těšit se na víkend, propít ho a v pondělí zase začít nanovo.

Že jsme se přeci nenarodili jen proto, abychom plnili sny ostatním lidem za pár korun, které většinou stejně utratíme za nesmysly.

Nevěděla jsem, kde začít, a tak jsem pátrala, kde se dalo.

Četla jsem knihy, články, poslouchala rozhovory, snažila se něco pochopit, ale všechno to byly jen střípky. Nic nedávalo ucelený smysl.

Až jednoho dne jsem narazila na tuhle větu:

✨ Nejsi tím hlasem ve své hlavě. Ty jsi to, co je za ním...

Poprvé mě napadlo: Já můžu pozorovat hlas ve své hlavě? Kdo je teda ten hlas a kdo jsem já?

✨Tahle myšlenka mi změnila život a byla začátek mé cesty, která trvá už 10 let.

Během té doby jsem objevila, co to vlastně znamená žít vědomý život. A že jsem si to všechno dřív dělala zbytečně těžší, než bylo nutné.

Naučila jsem se zůstat klidná a přítomná i v situacích, ve kterých bych dřív dávno emočně bouchla. Když jsem se naučila poznat a zpracovat své emoce, přišla obrovská úleva – a život začal být úplně jiný... jednodušší. 

A ne e, není to od té doby jen růžové. Je to takové, jaké to je... Ale já si konečně můžu vybrat, jak na to zareaguju. 

A právě tahle možnost volby mě osvobodila od mé mysli. Převzala jsem zodpovědnost za svůj vlastní život.

💛

Projekt Medituju, nespím vznikl proto, že s vámi tohle všechno chci sdílet.

Chci vám ukázat, že vědomý život nezačíná tam venku, ale ve chvíli, kdy najdeme to vědomí v sobě.

A hlavně: že každý z nás má možnost žít klidnější a hlubší život.

A pokud jsi dočetl/a až sem... nevěřím, že je to náhoda.

Vím, že jsi tady z nějakého důvodu.

A možná, že už taky nespíš. ☺️

A pokud právě začínáš objevovat svět vědomí, vytvořila jsem pro tebe e-book zdarma: „Přítomný okamžik - Jak přestat cestovat v čase a uklidnit svou mysl“ –praktického průvodce, který ti pomůže uklidnit tvou mysl.

✨ Protože když začneš měnit sebe, měníš tím i svět kolem sebe.

 

Vždycky s láskou,

Jessie 💛