Než jsem se začala zajímat o spiritualitu a vědomý život, tak jsem se tím, jak dýchám, zabývala docela často.
Ale z úplně opačné strany.
Byla jsem totiž od malička silný astmatik, bronchitik, alergik a prostě všechno, co člověku brání v tom se pořádně nadechnout. Brala jsem léky, sport nepřicházel v úvahu, a kočkám jsem se vyhýbala obloukem.
Dech byl pro mě spíš přítěž a nekonečný boj.
Navíc jsem kouřila.
Jo, jo… astmatik, co kouřil od puberty.
Když to dneska říkám nahlas, zní mi to fakt šíleně.
Ale o to víc si teď vážím toho, že můžu konečně dýchat.
Můžu dokonce i běhat. Můžu konečně dýchat z plných plic.
Dnes je můj dech můj největší parťák.
✨ A vědomý dech? To je ta nejlepší věc na světě!
Není v tom nic složitého.
Prostě když dýcháme, tak se soustředíme pouze na tu činnost – na dýchání. Nesnažíme se nic přemýšlet nad tím, jak nám to asi jde.
Nebo jak u toho vypadáme. Snažíme se opravdu svou pozornost věnovat pouze našemu dechu.
My všichni dýcháme automaticky – nevědomě.
💭 Umíte si představit, jak by to vypadalo, kdybychom měli dýchat sami za sebe? Hihi… dost pravděpodobně by nebyl nikdo, kdo by psal nebo četl tyhle řádky.
Takže to, že dýcháme automaticky, je obrovský dar.
A pokud tomu ještě věnujeme naši pozornost – je to to nejlepší, co můžeme pro sebe udělat.
Když se vědomě nadechneme a vydechneme, a uděláme to takhle párkrát, a nebudeme u toho myslet na nic jiného, tak naši pozornost přesuneme z mysli do těla.
Naše mysl přestane tvořit myšlenky a vznikne tak prázdno. A to je to, co hledáme. Protože tam se skrývá všechno. Přítomný okamžik, vědomí, naše pravé já.
Dech je skvělý indikátor toho, jak moc jsme zrovna ztotožnění se svou myslí.
💭 Lidé ve stresu, s přehlcenou hlavou, dýchají rychle, mělkým dechem, často jen do hrudníku.
💭Lidé v úzkosti mají přerývavý dech, zadrhávají se, ramena zvednutá, obličej stažený.
💭Když jsme v napětí, často dech nevědomě zadržujeme.
💭A když jsme klidní? Dech plyne. Jemně. Hluboko. Téměř neslyšně.
Více o tom, jak se různé emoce projevují v našem dechu, najdete v PDF taháku Rozdejchej to, který si můžete stáhnout tady.
Znáš ten moment, kdy je v tobě všechno najednou?
Moc věcí. Moc myšlenek. Moc emocí.
Nestíháš. Myslíš v hlavě na milion věcí.
Děláš všechno, ale zároveň nic pořádně.
Cítíš napětí, zmatek, zahlcení.
Prostě máš toho “moc”.
To je přesně ta chvíle, kdy neexistuje nic lepšího, než se prostě zastavit a párkrát se vědomě nadechnout a vydechnout.
Spousta lidí by dala cokoliv za to, aby se jim v takových situacích ulevilo. Aby byli aspoň trochu v pohodě. Aby necítili to, co cítí.
Leckdy to nedokážeme ani pojmenovat. Jen víme, že je nám prostě divně…
A proto saháme po rychlých řešeních – prášcích, alkoholu, telefonu, čemkoli, co nám odvede pozornost od toho pocitu.
A přitom stačí tak málo…
Nádech. Výdech.
Neříkám, že to vyřeší všechno, co tě trápí. Ale pomůže ti to.
✨ Zklidní tvoji mysl. Uvolní tvoje tělo.
Vrátí tě to k sobě.
Najednou se svět na chvíli zpomalí a ty můžeš zase o trochu víc svobodněji dýchat.
Můžeš si konečně oddechnout…
Dech je takové připomenutí, že jsme naživu.
Že ty věci, co se kolem nás dějí, problémy, které musíme řešit, situace, které musíme zvládnout…
To všechno pomine. Je to všechno jen dočasné. Ale my ne…
💛 My jsme život sám.
💛 Jsme víc než to, jsme víc, než problémy, víc, než naše životní situace.
💛 Jsme čisté vědomí. Krásné, zářící, živé.
My vydechujeme oxid uhličitý, který potřebují stromy.
Ony ho pak přemění na kyslík. A ten zase dýcháme my.
✨Tohle je dech.
Živý. Posvátný. A tak moc důležitý.
Ve výdechu je brána do přítomnosti.
Jak je to možné?
Kyslík, který čerpáme s nádechem – aktivuje náš mozek a to znamená víc myšlenek, víc aktivity.
Výdech dělá opak. Zklidní aktivitu našeho mozku a zároveň relaxuje naše tělo.
A mezi výdechem a nádechem je malinký prostor. A na ten, když zaměříme svou pozornost, tak se stane naší bránou do přítomnosti.
V tom prostoru je ticho, prázdno.
A to je přesně to, co hledáme. To je ten náš vnitřní klid.
Když cítím, že nejsem přítomná, že lítám v hlavě…
🌿 Zastavím se.
🌿 Dám si pár vědomých nádechů a výdechů.
🌿 Po výdechu zadržím dech a jen sleduji svět kolem sebe.
A najednou…
Vidím ostřeji. Vnímám jasněji.
Jsem tady a teď.
Kolikrát se ti stalo, že jsi někomu něco vpálil/a v afektu… a pak tě to mrzelo?
Reakce přišla dřív, než by sis přál/a.
Na to je jeden super fígl.
Když ti někdo něco řekne. Když tě něco vytočí. Když se tě snaží ovládnout emoce.
🌿Zastav se.
🌿Nadechni se.
🌿Vydechni.
A klidně ještě jednou..
…a až pak reaguj.
To je vědomá reakce.
To je skutečná síla.
Vytvořila jsem pro tebe jednoduchý PDF tahák „Rozdejchej to…” se třemi dechovými cvičeními:
💛 „5 vteřin pro klid“ – pro každodenní zklidnění
💛 „Tichá zbraň proti egu“ – když tě něco vytočí a chceš odpovědět vědomě, ne z ega
💛 „Dech jako brána do přítomnosti“ – jednoduchá, ale mocná technika, jak pocítit přítomný okamžik
💛 Najdeš tam taky detektor emocí – jak díky dechu rozpoznat své emoce a naopak.
🎁 A taky malý dáreček: kartičky, které si můžeš vytisknout a dát tam, kde ti připomenou, že klid máš vždycky na dosah.
Stáhni si tahák tady – a měj ho po ruce kdykoli, kdy budeš potřebovat trochu klidu.
A pamatuj…
Někdy se opravdu stačí jen párkrát vědomě nadechnout.