Sebeláska aneb je OK mít se rád

Podívej se na své tělo. Hned teď.

A zkus se nekritizovat. Nepopisovat. Nesoudit. Prostě se jen podívej.

Tohle neuvěřitelné tělo tě nese celým tvým životem. 

Díky němu se můžeš přesouvat z bodu A do bodu B. Díky němu cítíš… Cítíš dotek někoho, koho miluješ. Vůni květin na jaře. Vidíš západ slunce. Vychutnáváš si sladkost jahod. Slyšíš hudbu.

Tvé tělo je tu s tebou od prvního nádechu až do posledního výdechu.

Jediná fyzická věc, kterou opravdu vlastníš.

Tvůj parťák.

Tvé pozemské vozítko pro tvou duši.

A to, jak se v něm cítíš?

Tvoje tělo za to nemůže!

Mám pocit, že občas máme tendenci brát naše tělo jako něco, co si žije svým životem a my s tím nemůžeme nic dělat.

✨My nemáme jen těla. MY JSME TĚLA.

To my sami si tvoříme svůj vnitřní pocit.

Naše mysl. Naše návyky. To, jak se k sobě chováme.

Tělo je jen odrazem života, který žijeme.

Takže přestaňme mu nadávat.

Přestaňme si říkat, že je „takové“ nebo „makové“.

Naše těla pro nás pracují 24/7

Zamysli se – právě teď, zatímco čteš tyhle řádky, se v tvém těle děje nekonečně mnoho procesů. Plíce dýchají. Srdce tepe. Ledviny filtrují. Buňky se obnovují. Žaludek tráví. A ty o tom ani nemusíš přemýšlet – děje se to bez tvého vědomého úsilí.

Tvé tělo je tu pro tebe, ať s ním zacházíš jakkoli.

A my? Jsme tu my pro něj?

Co mu dáváme? Vyživujeme ho správně, aby mohlo fungovat hladce?

Nebo ho zatěžujeme toxiny, průmyslově zpracovanými potravinami, kouřem, alkoholem, drogami…?

A co ty? Chováš se ke svému tělu jako k někomu, koho máš opravdu rád?

Protože tohle je sebeláska. Není to egoismus. Není to povrchnost.

Je to vděčnost a úcta k tomu, co nás nosí tímhle životem.

Kdybych ti mohla darovat jedinou věc…

…byla by to láska k sobě samému.

✨Protože právě sebeláska mění úplně všechno.

A ne, sebeláska není egoismus.

Sebeláska VS egoismus

Sebeláska znamená mít rád sebe, své tělo, svou duši. 

Znamená to chovat se k sobě s úctou, respektem a laskavostí.

Ego je něco úplně jiného.

Ego potřebuje potvrzení zvenčí – chce obdiv, uznání, pozornost. Pokud se někdo “má rád” jen proto, že má spoustu sledujících, hodně peněz nebo obdiv okolí, to není sebeláska. To je egoismus.

Sebeláska není o tom, jak vypadáš nebo co si o tobě myslí ostatní. Je o tom, jak se k sobě chováš, i když tě nikdo nevidí.

Jak vypadá opravdová sebeláska?

💛 Mám se rád/a takový/á, jaký/á jsem.

💛 Přijímám své „nedostatky“ jako součást sebe.

💛 Mám rád/a své tělo, proto se o něj starám.

💛 Mám rád/a svou energii, proto si dopřávám kvalitní spánek.

💛 Chráním si svou vibraci, proto si pečlivě vybírám, komu a čemu věnuji svou pozornost.

Tohle je sebeláska. Stav, kdy znám svou hodnotu.

Můj příběh: Jak jsem objevila sebelásku

Já sama se sebelásce učím. Dlouho jsem ani netušila, že něco takového existuje.

Jako malá jsem byla hodná holčička, měla samé jedničky, hrála na klavír. Ale pro ostatní jsem byla „šprt“ a prostě divná. Navíc jsem byla taková hezký oplácaná. Celou základku jsem to měla na talíři. A jak bych se mohla mít ráda, když mi okolí jasně dávalo najevo, že jsem „jiná“?

Nevšímala jsem si toho, dokud jsem se nezačala zajímat o spiritualitu.

A najednou mi to začalo dávat smysl.

Začala jsem si všímat a uvědomovat si, jak o sobě mluvím. Jak si nadávám, když něco pokazím. Jak se v zrcadle dívám na své tělo s odporem. Jak nevěřím komplimentům a automaticky shazuju sama sebe.

Proč? Jak se mám začít mít ráda?

Jak jsem začala praktikovat sebelásku

Našla jsem si jednoduché techniky, které mi pomohly změnit svůj vztah k sobě:

💛 Přestala jsem si nadávat. Když jsem se přistihla, že si říkám „Jsem blbá“, opravila jsem se: „Nejsem blbá, jen jsem udělala chybu. To je normální.“

💛 Začala jsem se na sebe usmívat v zrcadle. Zpočátku to bylo při nejmenším hodně zvláštní, ale postupně jsem si zvykla. Teď se na sebe směju pořád a často mi to zlepší náladu.

💛 Naučila jsem se přijímat komplimenty. Když mi někdo něco pochválí, už umím říct upřímné děkuju místo toho, abych to hned shodila nějakou trapnou poznámkou.

💛 Začala jsem se starat o své tělo s láskou. Místo nenávisti k němu jsem ho začala vnímat jako svého spojence. Svého parťáka.

💛 Začala jsem se víc hýbat a zdravě jíst.

A víš co? Začalo se to měnit. Pomalu, ale jistě.

Začala jsem se cítit líp. Byla jsem klidnější, vyrovnanější, jistější sama sebou. Přestala jsem řešit, jestli mám pár kilo navíc nebo míň. Začala jsem víc dávat na svoje pocity.

Dřív, když jsem se cítila “tlustá”, byla jsem protivná na celý svět. Štvalo mě to a většinou to odnesli lidi kolem mě… Zpětně se za to moc omlouvám! Občas to se mnou muselo být k nevydržení. 😅

Teď to mám jinak. Když vím, že mám období, kdy nic moc nedělám a jen si dopřávám, co mi chutná, a začnu cítit, že nejsem ve „ svý kůži” prostě začnu něco dělat.

Jdu běhat nebo si zacvičím, omezím mouku, nejím večer, dám si přerušovanej půst… Mám to ve svojí režii. To, jak se budu cítit, je moje volba.

A co bylo nejzajímavější? Negativní názory druhých ke mně přestaly pronikat. Jako by se vytratily.

Protože už pro ně nebylo místo.✨

Tip pro trénink sebelásky

Až půjdeš dneska kolem zrcadla, usměj se na sebe!

A pokud to půjde, řekni si: „Mám tě rád/a.“

A pokud to ještě nepůjde, nevadí. Začni tím úsměvem.

A věř mi, postupně to půjde snáz.

A nezapomeň! 

To, jak se ve svém těle cítíš, je pouze a jen tvoje zásluha. 

Jen ty to můžeš změnit. Nikdo jiný.

Je to tvoje tělo.

Tvoje pocity.

Tvoje rozhodnutí... 💛