Tvá budoucnost

Představ si, že jdeš městem.

Na první pohled obyčejný den, obyčejná ulice. A pak na jedné cihlové zdi zahlédneš plakát. Něčím tě přitáhne, i když přesně nevíš čím.

Přijdeš blíž.

Je to filmový plakát. A ne ledajaký. Hlavní hvězdou jsi ty.

Nahoře stojí velkými písmeny: TVÁ BUDOUCNOST.

Dole vidíš jména. Režie: Tvoje jméno. Scénář: Tvoje jméno. Kostýmy: Tvoje jméno.

Obrázek na plakátě se neustále mění. Někdy vidíš samu sebe. Jindy někoho cizího. A pokaždé se s tím mění i tvé pocity.

Chvíli cítíš nadšení, radost, krásný pocit svobody. Pak se najednou atmosféra promění a ty cítíš tíseň, nejistotu, strach…

Dole na plakátě si všimneš malého textu.

Znáš tu větu, která se objevuje u filmů podle skutečných událostí? „Inspirováno skutečnými událostmi.“

Tady je napsáno něco podobného.

„Inspirováno myšlenkami v tvé hlavě.“

Mně se tohle zdálo ve snu.

A ten pocit, který mě v něm zaplavil, byl až hmatatelný.

Moje budoucnost záleží jen na mně. Já ji tvořím. Já jsem za všechno zodpovědná.

S tímhle pocitem jsem se probudila.

Musím se přiznat, že i když mi tohle téma není cizí, hluboko uvnitř to se mnou hnulo. Věřím, že si tvoříme realitu sami, ale přiznávám, že to někdy nechávám být. Snažím se žít co nejvíc vědomě, hlídám si své myšlenky, medituju, trénuju pozornost – a tak nad tím tolik nepřemýšlím.

Ale tenhle sen byl jako znovuprobuzení.

Nejenže na mě padlo silné uvědomění, ale hned s ním přišla i další myšlenka:

To, jak žijeme, je obrovská zodpovědnost. Obrovská zodpovědnost vůči nám samotným!

Znáš takové to: „Páni, stalo se to, čeho jsem se nejvíc obával.“ Nebo naopak: „Je to jako zázrak, všechno, o čem jsem kdy snila, se mi splnilo.“

A co když to není zázrak? Co když to není náhoda?

Co když si realitu opravdu tvoříme my sami?

Já věřím, že ano.

Věřím, že způsob, jakým se díváme na svět, přímo ovlivňuje to, jaký žijeme život.

Pokud se necháme vláčet myšlenkami a pasivně přijímáme, co nám život přinese, co se stane? 

Co když osud jen odráží to, co se odehrává v naší hlavě?

Lidi, které máme kolem sebe. Dramata, která s nimi řešíme. Prostředí, kde se pohybujeme. Dokonce i filmy a seriály, na které se díváme.

Jaký máš pocit, když dokoukáš horor nebo dokument o sériovém vrahovi? Je ti po tom hezky? Nebo si z toho odnášíš spíš úzkost a celkově negativní pocit?

Neříkám, že kvůli seriálu potkáš masového vraha, ale ty pocity v tobě zůstávají. A stejně jako radost přitahuje radost, i negativní emoce na sebe vážou další negativitu.

A pak se to tak zvláštně kupí a v životě se nám objevují věci, které nejsou hezké a my vlastně ani nevíme proč…

Stejně tak to ale funguje i opačně.

Pokud se obklopujeme laskavými lidmi, sami jsme laskaví, chováme se s respektem k sobě, k přírodě, ke zvířatům… Život nám to vrací stejnou mincí. To je zákon.

Ještě něco je důležité zmínit.

Všichni víme, jak těžké je hlídat své myšlenky. Zastavit proud toho, co se nám honí hlavou? Skoro nemožné.

Ale existuje jeden způsob, jak nad svou myslí získat kontrolu.

Přítomný okamžik.

Protože když jsme opravdu tady a teď, myšlenky nad námi ztrácí moc. Nehoní se nám v hlavě žádné scénáře. Žádné obavy. Žádné „co když…“.

A když jsme přítomní a jednáme laskavě, svět nám to oplácí. A vrátí se nám to nespočetněkrát.

A jak se do přítomnosti dostat? O tom jsem napsala celý eBook. Pokud tě tohle téma zajímá, můžeš si ho zdarma stáhnout tady.

No… Tenhle sen ve mně vážně zanechal stopu. Připomněl mi něco, na co jsem začínala opět zapomínat.

Přebírám plnou zodpovědnost za svou budoucnost.

A co ty?

Jaký by měl tvůj plakát? Jaký jsi režisér… svého života?