Vědomí vs Ego

Od té doby, co se učím žít vědomě, napadne mě sem tam myšlenka…

“Možná mi bylo líp dřív, předtím, než jsem začala objevovat své vědomí.”

Dřív jsem totiž tolik neřešila své emoce a reakce na okolí. Reagovala jsem tak, jak jsem reagovala – nepitvala jsem to. A i když jsem v hloubi duše cítila pochybnost, že přece jenom to není úplně ok, moje ego si s tím hravě poradilo. Vymyslelo příběh, ve kterém jsem v právu a můžou za to okolnosti…

Tímhle nevědomým jednáním vzniklo spoustu bolesti – nejen pro mě, ale i pro lidi kolem mě. Jenže tehdy jsem si to neuvědomovala.

A přesto si občas pomyslím, že život byl jednodušší…

V tom mi ale dojde, že tohle neříká moje pravé Já. To říká moje mysl.

Když ego bojuje o přežití

Tahle myšlenka „dřív bylo líp“ je ve skutečnosti obranný mechanismus mojí mysli. Jakto?

Protože mysl udržuje při životě ego – a ego rozhodně nechce být ignorováno.

Jakmile začneme být vědomí, něco v nás se začne probouzet – a něco jiného se začne bát.

To, co se bojí, je naše ego.

Celý život jsme zvyklí žít uvnitř své hlavy. Řídíme se myšlenkami, analyzujeme, hodnotíme, řešíme.

Máme svůj příběh, své problémy, své vzpomínky. Víme, co máme rádi a co ne, co umíme a co vlastníme.

Já, moje, mě, mému, své… To je ego.

✨Ego je konstrukt naší mysli.

Je to soubor přesvědčení, které jsme za celý svůj život nasbírali.

Je to naše identita.

A ta sídlí v naší mysli. Jenže my přece nejsme svou myslí. My jsme tím, co je za tím.

Mysl má dominantní roli. Ale v momentě, kdy ji začneme pozorovat – kdy si všimneme, že myšlenky nejsou totéž, co my sami – ztrácí svou neomezenou moc.

A to se jí nelíbí.

✨Mysl a ego totiž neexistují bez pozornosti. 

Ego potřebuje, abychom mu věřili. Potřebuje nás přesvědčit, že ono má kontrolu. Proto když začneme být vědomější, spustí svůj obraný mechanismus:

„Nepřemýšlej nad tím tolik. Dřív ti bylo líp.“

Jenže paradoxně – právě tahle myšlenka je důkazem, že jdeme správnou cestou.

Jakmile si totiž uvědomíme příčinu této myšlenky, znamená to, že jsme na cestě vědomému životu.

A tím, že si té myšlenky vůbec všimneme a můžeme ji pozorovat, máme důkaz, že nejsme jen svou myslí.

Protože to, co mysl pozoruje je něco hlubšího.

✨Je to vědomí uvnitř nás.

A v tom je naše síla.

Jádro Země

Své vědomí si představuju jako jádro planety Země.

Země má na povrchu pevninu a oceány – to je jako naše mysl.

Neustále se tam něco děje. Myšlenky jsou jako vlny, někdy jsou klidné, jindy bouřlivé. Stejně jako se povrch planety mění, tak se mění i naše myšlenky, emoce, životní okolnosti.

Ale když se podíváme hlouběji, pod povrchem Země jsou vrstvy pevné jako skála nebo poddajné jako magma. Někde je klid, jinde je ohromná hybná síla. To všechno jsou naše vnitřní procesy – nevědomé vzorce, přesvědčení, programy, které jsme si za život nasbírali.

A pak je tam jádro.

To žhavé, pevné, nezničitelné.

✨To je vědomí.

Je tam vždycky. Drží všechno pohromadě. Nemění se. Nepodléhá vnějším vlivům.

Je to samotná esence našeho bytí.

A přesně to se stane, když se člověk začne probouzet do vědomého života – přestane se ztrácet na povrchu a začne objevovat své vlastní jádro.

Uvědomí si, že pod všemi těmi myšlenkami a emocemi je něco hlubšího.

Něco klidného.

Něco skutečného.

Emoce jako příležitost

Vědomý život neznamená, že si emoce jen více uvědomujeme a proto jsou intenzivnější.

Znamená to, že se na ně díváme jinak.

Dřív, když mě něco rozhodilo, brala jsem to jako samozřejmost. Reagovala jsem automaticky. Nechala jsem se strhnout emocemi.

Dnes, když se mi v životě objeví situace nebo emoce, které nechci, neberu je jako problém, ale jako příležitost.

Díky tomu, že si uvědomuji své vědomí, už se nenechávám jen tak vtáhnout zpátky do starých nevědomých vzorců.

Mám mnohem větší prostor přijmout to, co přichází a pracovat s tím.

A to je ten moment síly.

Protože když se stanu pozorovatelem svých emocí, už nejsem jen svou myslí.

Už nejsem jen emocí.

✨Jsem tím jádrem. Jsem pozorovatelem.

A tohle je cesta k naprostému vědomému životu.

Co si z toho odnést?

Pokud tě někdy napadne, že „dřív bylo líp“, zastav se a zeptej se sám sebe:

✨Kdo tuhle myšlenku říká? 

Moje pravé Já? Nebo moje ego, které se bojí, že ztrácí kontrolu?

Protože tím, že si tuhle otázku vůbec položíš, už jsi na správné cestě. Už se nenecháváš strhnout.

Už vidíš hlouběji.

A když vidíš hlouběji, jsi blíž svému jádru.

✨Neměnnému.

✨Klidnému.

✨Skutečnému.

Jsi blíž vědomému životu.