Když se tě teď zeptám, co chceš v životě dělat, víš to?
A nemyslím tím to, co ti říká rozum. Ani to, co se od tebe očekává nebo co si myslíš, že bys asi měl dělat.
Myslím to, co chceš dělat TY.
Tu vášeň… TO něco, co tě táhne životem.
Víš, co to je?
Jestli ne a přál by sis to zjistit, možná ti pomůže jedna myšlenka:
Co když tu odpověď někde uvnitř sebe už máš, jen jsi jí zatím nevytvořil prostor?
Jak to, že máš rád svíčkovou, ale nechutná ti třeba koprovka?
Jak to, že máš rád nějakou barvu a jinou zase moc nemusíš?
Jak vlastně víme, co máme rádi a co ne?
A podobně můžeme vnímat i svoje vnitřní vedení. Něco, co nám napovídá, co chceme, co nás táhne a kam chceme v životě jít.
Nevíme, jak to víme… Prostě to cítíme.
Možná není problém v tom, že nemáš na nic talent, nadání, vášeň nebo schopnosti.
Možná jen svoje vnitřní vedení přes všechen ten chaos neslyšíš.
Právě proto jsem dala dohromady pět kroků, které ti můžou pomoct vytvořit v sobě i kolem sebe prostor, abys ho mohl začít vnímat.
Informací zvenčí je dneska fakt šíleně moc.
Telefon, televize, počítač, sociální sítě, zprávy, názory ostatních lidí… A ať chceme, nebo ne, naše mysl dál zpracovává to, co vidíme a slyšíme.
Pokud chceme začít vnímat svoje vnitřní vedení, potřebujeme hlavu trochu zklidnit. A můžeme začít úplně jednoduše… prostorem kolem sebe.
Rozhlédni se třeba doma.
Máš kolem sebe věci, které máš opravdu rád? Nebo tvůj pohled pořád padá i na něco, co už tam vlastně nechceš? Něco rozbitého, co už půl roku plánuješ vyhodit? Něco, co sis nechal jen proto, že ti to někdo daroval?
I fyzický chaos kolem nás může přispívat k pocitu zahlcení.
A podobně je to s informacemi.
Zkus někdy vypnout televizi. Zahoď telefon… Zaklapni počítač.
Zkus nedávat svojí hlavě každou volnou chvíli další obsah.
Protože když chceme slyšet něco zevnitř, potřebujeme omezit informace zvenku.
Jakmile omezíš informace zvenčí, může se stát docela zajímavá věc.
Začneš mnohem víc slyšet to, co se děje uvnitř.
„Ticho totiž může pro naši mysl fungovat trochu jako zesilovač.“
Klidně si to vyzkoušej.
Sedni si na gauč. Vypni telefon, televizi, hudbu…
A chvíli jen buď v tichu.
Jaký to pro tebe je?
Pokud na to nejsi zvyklý, možná najednou uslyšíš svoji vlastní mysl mnohem hlasitěji. Myšlenky, které běžně přehluší okolní svět. Ego, které do všeho ustavičně kecá a možná i nezpracované emoce.
A právě proto může být fakt užitečný postupně poznávat, co za našimi emocemi stojí, jak funguje naše ego a co všechno se vlastně v naší mysli odehrává.
Bude pro nás pak jednoduší nevěnovat svojí mysli tolik pozornosti.
Příroda, meditace, přítomnost… A já vím, pravděpodobně už jsi tohle všechno slyšel.
Jenže… ono se o tom mluví tolik možná právě proto, že na tom něco je.
Naše mysl si potřebuje odpočinout.
Ty si potřebuješ odpočinout.
A když začneš mít ve svém životě větší prostor a klid, může se otevřít něco mnohem hlubšího.
Myslíš si, že nejsi kreativní?
Tak schválně… 🤭
Stalo se ti někdy, že ses v noci probudil s naprosto geniálním nápadem?
V tu chvíli ti připadalo, že jsi právě přišel na něco, co ti změní život, přinese obrovské bohatství nebo rovnou zachrání planetu…
Dávalo to naprosto dokonalý smysl.
A řekl sis: „Tohle je tak dobrý, že si to ráno určitě budu pamatovat.“
Ráno ses probudil… a jediný, co ti z toho zbylo, byl už jen ten pocit. 😅
Nebo tě někdy během úplně obyčejného dne napadne myšlenka, která je najednou jiná než všechny ostatní.
„Ty jo… počkej. Tohle by vlastně mohlo být dobrý.“
A vzápětí přijde: „Hmm, ale nejdřív musím uvařit.“ Nebo… „Musím odepsat na ten e-mail.“
A myšlenka je pryč.
Právě takové momenty stojí za to začít zachytávat.
Měj u sebe tužku a papír, poznámky v telefonu nebo cokoli, co ti vyhovuje.
Já mám třeba na nočním stolku notes a tužku. Když mě večer nebo v noci něco napadne, prostě si to načmárám a jdu zase spát.
Ráno mi to někdy nedává vůbec žádný smysl. Ale někdy ano… někdy to smyl dává.
✨ Tyhle momenty jsou zlatý.✨
Takhle jsem z velké části napsala i svoji knihu Od chaosu k Vědomí.
Věřím, že podobné momenty máš taky. A pokud je zatím moc nevnímáš, možná právě větší prostor kolem sebe i uvnitř sebe způsobí, že si jich začneš všímat.
Když se ráno probudíš, nemusíš hned sáhnout po telefonu a pustit k sobě informace zvenčí. Můžeš místo toho otevřít notes a napsat třeba jednu stránku všeho, co ti zrovna běží hlavou.
Julia Cameron tomu říká ranní stránky.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mi to ohromně pomáhá. Mívám živé sny a když si ráno všechno vypíšu, mám potom během dne v hlavě mnohem větší klid.
A pokud nejsi člověk, který chce sedět s tužkou a papírem, vůbec nevadí.
Piš na počítači. Do poznámek v telefonu. Nebo si svoje myšlenky namluv a vytvoř si něco jako zvukový deník.
Nejde o formu… Jde o to dostat myšlenky z mysli ven a vytvořit o trochu víc prostoru pro to, co je pod nimi.
Přijmi to… Přijmi, že prostě nevíš, co chceš v životě dělat.
Podle mě je tohle strašně důležitý.
Protože když nás naše nevědění frustruje, začneme na sebe tlačit.
„Tak sakra, co to teda je?“
„Proč to pořád nevím?“
„Ostatní už přece vědí, co chtějí dělat, tak proč já pořád ne?“
Představ si, že někde před tebou je ta věc, kterou chceš najít. Tvoje naplnění, směr, něco, co tě v životě táhne.
A ty na ni začneš tlačit.
Čím víc ji chceš mít okamžitě, tím větší odpor kolem ní vytváříš.
Jenže když přijmeš: „Já teď prostě nevím…“ Něco povolí.
Najednou se ti může ulevit.
Je úplně OK nevědět.
Nejsi sám. Je spousta lidí, kteří nevědí, co chtějí v životě dělat.
A prostě to teď je tak, jak to je.
Přijetím tohohle bodu může zmizet část odporu a zároveň tím může vzniknout další prostor pro tvoje vnitřní vedení.
A poslední krok?
Tvoř.
Zkoušej různé věci. Říkej ano příležitostem. Následuj drobné impulzy, které přicházejí.
Máš chuť si doma jen tak zatancovat? Zatancuj si.
Chceš něco namalovat? Maluj.
Táhne tě to do přírody? Jdi.
Něco tě láká, přestože to vůbec nedává „logický“ smysl? Zkus to.
Nenech se pokaždé zastavit tou částí sebe, která říká:
„Ale prosím tě. Nemá to cenu. Radši se mrkni ještě na jeden díl.“
✨ Zkoušej ✨
Protože možná právě při jednom z těch pokusů narazíš na něco, co tě chytne.
A možná to ještě nebude TO… Ale může to být krok k tomu.
Něco, co tě zavede k další věci, ta k další… až se postupně dostaneš někam, kam by ses ze svého dnešního bodu nikdy nedokázal naplánovat.
A myslím, že i naše „TO“ se může během života měnit.
Můžeš dojít do bodu, kdy si řekneš:
„Jo. Tohle je přesně to, co chci dělat.“
A ono se to časem transformuje v něco dalšího. Ve větší cíl, další směr nebo úplně novou věc.
A takhle tě to může krásně vést životem.
Ještě jsou tu dvě věci, které bych ti chtěla zmínit.
Manifestace je krásná věc. Osobně proti ní vůbec nic nemám. 💛
Jen prosím… pamatuj na jednu věc.
Můžeš sedět na gauči a představovat si, jak je tvůj život krásnej a naplněnej. Můžeš si představovat věci, které máš rád, i to svoje „TO“, které chceš v životě dělat.
Ale pokud budeš pořád jen sedět na gauči, nic se nezmění.
Ty tomu musíš otevřít dveře.
Představ si, že vesmír stojí za nimi, klepe a říká:
„Halóóó! Já to tady pro tebe všechno mám!“ 🪐 ✨
Ale ty mu musíš ty dveře otevřít. 😅
A právě k tomu jsou potřeba i akční kroky.
Třeba právě ty, které sis zrovna přečetl. 🙂
Nestačí jen čekat. Potřebuješ jít životu naproti.
AI je podle mě skvělý nástroj a záleží na nás, jak ji budeme používat.
Ale dala bych si pozor na jednu věc:
AI to za tebe nenajde.
AI má sice přístup je spoustě informacím… Ale tvoje vnitřní vedení ti dát nemůže.
Nemá totiž ten prostor, co máš ty.
Prostor Vědomí.
Když zklidníš svoji mysl a začneš vnímat svoje vnitřní vedení, stane se něco nádhernýho!
Když totiž spojíš svoji mysl s tím, co cítíš uvnitř, může vzniknout něco, co za tebe žádná AI nikdy nevytvoří.
MYSL + VNITŘNÍ VEDENÍ = AUTENTICITA
Tvoje autenticita… To, co jsi ty.
A to je něco, co žádná AI nikdy mít nebude.
A v tom prostoru najednou možná začneš cítit, co je to TO, co vlastně chceš dělat.
Může to přicházet postupně… Po malých kouskách.
A nebo to taky může přiletět jako meteor. ☄️
Buď ready… protože já věřím, že to v sobě máš. 💛
Vždycky s láskou,
Jessie